„Cesta: pruh země, po kterém se chodí pěšky. Silnice se liší od cesty nejenom tím, že se po ní jezdí autem, ale že je čarou, která spojuje jeden bod s druhým. Silnice nemá smysl v sobě samé; smysl mají jen dva body, které spojuje. Cesta je chvála prostoru. Každý úsek cesty má smysl sám v sobě a zve nás k zastavení. Před tím, než se cesty ztratily z krajiny, ztratily se z lidské duše: člověk přestal toužit jít, jít po vlastních nohách a radovat se z toho. Cesta a silnice, to jsou dvě různá pojetí krásy. Ve světě silnic krásná krajina znamená: ostrov krásy spojený dlouhou čarou s jinými ostrovy krásy. Ve světě cest je krása nepřetržitá a stále proměnlivá; na každém kroku nám říká: Zastav se!“
– M. Kundera (1993)
Vítáme vás na posledním zastavení s krásnou vyhlídkou, věnovanou stezkám a jejich obnově. Tato naučná stezka vznikla spojením tří historických cest, z nichž některé zcela zanikly a nyní byly obnoveny.
Význam cest v krajině
Stezky a cesty s neodmyslitelným stromovým doprovodem tvoří významnou kostru v krajině. Rozčleňují jinak jednotvárnou kulturní krajinu a obohacují přírodu o síť ekolinií.
Dříve cesty sloužily jako spojnice mezi jednotlivými vesnicemi, mezi obydlími a obživou či mezi obydlími a kostely, kapličkami. Cesty se svými alejemi spojovaly jednotlivé části krajiny, umožňovaly pevnější vazby mezi sídly a krajině dodávaly ladnost a pohyb. Můžeme je také označit jako nositele historické paměti krajiny. Krajina byla dříve díky síti polních cest a stezek dobře prostupná a přehledná.
Vývoj a zánik cest
Lidé vytvářeli stezky v krajině od nepaměti. K největšímu rozvoji budování cest s alejemi u nás docházelo zejména v období baroka, ale i později, v době osvícenství i v 1. polovině 20. století. V 2. polovině 20. století pak dochází ke kolektivizaci, hromadnému rozorávání polí, tím pádem i ničení cest a kácení alejí. Jednotlivá sídla se stávají více a více izolovanými, krajinu již propojují pouze silnice a pro pěší se stává těžko prostupnou. Z krajiny mizí přehlednost a je nahrazena jednotvárnými lány zemědělské půdy. Místo funkčního celku tak v krajině vznikají menší, navzájem odcizené a izolované části.
Historický pohled na obnovené části stezky Krásné vyhlídky
Některé úseky této stezky v minulosti zanikly a bylo nutné je obnovit.
Z mapy I. vojenského mapování z 2. poloviny 18. stol. je patrné, že stezky spojující Struhařov a Klokočnou, Klokočnou a Mnichovice v té době již existovaly. Pouze úsek mezi Mnichovicemi a Struhařovem tehdy ještě neexistoval. II. vojenské mapování (1836-1852) již dokazuje existenci všech tří úseků naší stezky.
Tyto mapy nám dávají jistotu, že stezky, propojující obce Mnichovice, Struhařov a Klokočná existovaly v krajině více než 200 let.
Ještě na mapě z roku 1957 jsou zaneseny všechny stezky. Je tedy více než pravděpodobné, že kromě úseku z Klokočné do Mnichovic, který nebyl nikdy zničen, byly zbylé úseky rozorány během kolektivizace v 70. letech 20. století.
Místní pamětníci vzpomínají, že mezi Struhařovem a Klokočnou vedla hluboká úvozová cesta, kam jako děti chodily na jahody. Cestu z Klokočné na Mnichovice lemovala třešňovka, která byla při obnově stezky opět vysázena.
Jsme rádi, že se do naší krajiny opět vrací cesty pro pěší lemované alejemi, které pro náš kraj byly po dlouhou dobu tak typické a krajina se tak stane opět průchodnější, vstřícnější a pestřejší.